Co je to chovatelská stanice?

Na tomto místě se pokusíme vysvětlit, co je to vlastně chovatelská stanice. Bohužel si stále spousta lidí myslí, že v chovatelských stanicích se kočky chovají v klecích, že je to taková "továrna na koťata".

Chovatelskou stanici může vlastnit kdokoli, kdo je starší 18 let a je členem některé organizace sdružující chovatele koček (například Sdružení chovatelů koček, které spadá pod Český svaz chovatelů). Chovatelská stanice vznikne tak, že si člen zažádá o přidělení chráněného názvu, zaplatí poplatek a počká si, až bude jeho stanice zaregistrována. Název si volí sám, a je mu přidělen za předpokladu, že stejný název nemá nějaká jiná stanice nebo ho neměla v posledních dvaceti letech. Stanice je zaregistrována pod daným názvem a registračním číslem. V důsledku to znamená, že o přidělení chráněného názvu může požádat i chovatel, který má třeba jen jednu kočku, nebo dosud nemá žádnou, jediným kritériem je členství. Chovatelská stanice tedy není nějaká místnost nebo budova, kde se drží kočky, ale jen a pouze chráněný název. Chovatelská stanice je potřeba k tomu, aby koťata narozená u jejího majitele dostala průkaz původu. V praxi to znamená, že ten, kdo má chovnou kočku, musí mít stanici, kdo má pouze chovného kocoura, ji mít nemusí.

Běžný život kočky v chovatelské stanici se nijak neliší od života jiných koček. Chovatel je ovšem vázán chovatelským řádem své organizace, který mimo jiné vychází i ze zákona o veterinární péči a ze zákona na ochranu zvířat. V praxi to znamená, že musí svým zvířatům nebo zvířeti poskytnout odpovídající podmínky a péči. Pokud toto nedodržuje, může být za to i postižen. Díky tomu mívají kočky v chovatelských stanicích mnohem lepší péči než u neorganizovaných chovatelů, protože neorganizovaného chovatele není jak postihnout. Samozřejmě se všude vyskytují výjimky, ale organizovaní chovatelé jsou na tom co se problémů týče podstatně lépe.

Na tomto místě je vhodné se zmínit i o těch často diskutovaných klecích. Každý chovatel, který má doma více koček, potřebuje mít i prostor, kam může oddělit od ostatních kočku nemocnou, rodící a kojící nebo kočku v říji, pokud má doma i krycího kocoura a kočka nemá být kryta. Většinou se tento problém řeší prostornými voliérami, protože málokdo má k dispozici přímo místnost. Pokud voliéra vyhovuje požadavkům zvířete, nelze proti tomu nic namítat. Tam, kde jsou ale kočky drženy v malých klecích většinu svého života, to rozhodně v pořádku není. Já osobně neznám jediný případ organizovaného chovatele, který by takto kočky držel, a pokud by se někdo takový našel, není nic jednodušího, než podat stížnost.

Koťata, která se v chovatelské stanici narodí, dostávají automaticky průkaz původu, pokud se chovatel jejich narozením nedopustil nějakého prohřešku vůči chovatelskému řádu. Řád předepisuje, kolik vrhů může mít jedna kočka za určité časové období. U koček neexistují nadpočetná koťata, která nedostanou PP, pokud kotě ve stanici PP nemá, je to většinou právě z důvodu nějakého přestupku vůči chovatelskému řádu. 

Koťata, která se v chovatelské stanici narodí, nesou její jméno, buď před vlastním jménem, nebo za ním. Lze tak například z rodokmenů nebo z výstavních katalogů poznat, od jakého chovatele která kočka pochází, to je důležité zejména pro ty, kdo si vybírají kotě do chovu, protože tak mohou vysledovat velkou část linie vybrané kočky.

Mgr. Kateřina Horáčková, chovatelská stanice "ze Svobody"